Bráněním nezabráníš



Náš malý domek jsem zdědila po tátovi. Malá vesnička, která ho ukrývá ve své náruči se mi moc líbí, a tak jsem nadšená a těšící se, odjížděla každý víkend do krásného koutka světa, který byl za brankou veliké zahrady. Ta poskytovala klidné soukromí a oddech po rušném týdnu.

Můj tehdejší manžel v tom, ale bohužel poezii a romantiku neviděl. Viděl jen polozbořenou chatrč, do které se bude muset narvat spoustu peněz, a flák zanedbaný země, plný žahavejch kopřiv, kterých se musíme co nejdřív zbavit a celý to tam prodat nebo zbourat. Pravda, cestičku si musel člověk kopřivama prosekat, a ten dům byl opravdu v hrozném stavu, ale bylo to něco, co mi zůstalo po tátovi. Stále ho vidím, jak stojí opřený o lopatu a čeká před brankou, když přijíždíme autobusem, horlivě vypráví, co všechno vykopal, přitom má na tváři otlačený faldík polštáře a budíka nařízeného pět minut před příjezdem autobusu. Nebo těch brambor, co vypěstoval. Udělal do trávy kolíkem díru, strčil tam bramboru, ušlápl a pochlubil se s tímto pokusem sousedovi, který se chechtal za plotem okopávaje pěstěné záhonky. Za nějaký čas koupil na trhu pytel krásných velkých brambor a v nestřeženém okamžiku je vysypal na místo svého pokusu. Soused nevěřícně šilhal přes plot, zelený závistí. Dodnes se po vesnici vypráví o zázračném pěstiteli.

Zkrátka tenhle domek je citové dědictví, a tak jsem si ho nechala. Nejdřív jsem tam jezdila autem, to bylo pro manžela naprosto nepřípustné, a tak mi sebral a schoval klíče, tak jsem jezdila na babetě, tu zamkl do garáže a schoval klíče. Nu což, jezdila jsem na kole, byl to krásný výlet a zároveň příležitost ke zvyšování fyzické kondice. Jednou mi ale rozebral kolo pod zadkem, předjel mě, že jsem musela zastavit, vylezl, sundal přední kolo, naložil ho do auta a bylo to. Mohla jsem být ráda, že mě tam nenechal. Zbýval ještě vlak, jenže mě zamknul doma
a schoval klíče. Co tedy, vylezla jsem oknem, naštěstí jsme bydleli v 1. patře, šla jsem pěšky … a už tam zůstala. Inu co naplat, bráněním nezabráníš.

Po pár letech jsem se znovu provdala, domek jsme opravili a udělali z něj krásné místo k bydlení. Můj nový manžel mi v ničem nebrání. Nikomu v ničem nebrání, a když je náš malinký synek zvědavý  a dlouuuho stojí a prohlíží si ducha, tak manžel trpělivě vysvětluje: "To není duch, to je hydrant" ... a tak to má být, je třeba se na věci dívat pohledem toho druhého, a pak třeba zjistíme, že od nás nikdo neutíká.


Vaše Ladislava®LifeLagune




IMAGE: