Čokoláda

Člověk by si měl dovolit nějakou tu neřest, že?

Ale, kde je ta hranice, kdy si to ještě můžeme dovolit a kdy už nám to ubližuje. My osobně jí těžko poznáme. Vlastně ani nechceme, protože si to přece "chceme dopřát".

Před pár lety jsem pojala podezření ohledně jedné své neřesti, tou jest - čokoláda. Jíst bych jí mohla po kilech, samotnou nebo na párku v rohlíku s hořčicí - no problem.

Ovšem schovaný problém v tom byl, a to ten, že jsem pak měla šílenou náladu. Vzteklá, všechno mě vytáčelo, nesnesla jsem, aby na mě kdokoliv sahal, natož abych s ním vedla nějakou konstruktivní debatu.

Říkala jsem si, že přece není možné, aby mě čokoláda takhle ovlivňovala. Ale přemohla jsem se a na nějaký čas si jí odpustila. Vše bylo ok. Pak jsem ale zase podlehla a všechno šlo do kopru. Vztek, nesnášenlivost atd.

Takhle jsem to pokusila ještě několikrát.

Včera, po předešlých dnech pojídání bonboniér ze dne matek a zmítání se ve vzteku, říkám dost - Čokoláda jest pro mě jakousi formou drogy, která mě ničí.

Jak je vám po čokoládě? Nebo už jste si také vědomi nějaké své neřesti, která vám nedělá dobře? 


IMAGE: