Dualita

Dualita. Přijde mi, že tohle slovo je poslední dobou odsouváno na blacklist sprostých slov a jeho význam ztrácí na hodnotě s popiskem - všichni jsme si rovni.

Dualitu, ale popřít nelze, i když se o to někteří velmi snaží.

Třeba takový prazáklad Světla a Tmy. Bez světla mění tma a bez tmy není světla. Náš stín je tmou ve světle a svíce šíří světlo tmou. To je dualita.

Nebo Muž a Žena. Bez muže není ženy a bez ženy není muže. Dvě ženy nebo dva muži nemohou přirozeně splodit potomka. Abychom se rozmnožili, je k tomu potřeba právě ona dualita.

Co takhle Utrpení versus Štěstí. Bez utrpení není štěstí a štěstí se může ve vteřině změnit v utrpení.
Můžeme být šťastní až za hory, ale okolnosti se mohou změnit, a z toho, co jsme vnímali jako štěstí se může rázem stát bolestivá past.
Abychom si uvědomili a vážili si štěstí, musíme znát jeho deficit a právě ten, vnímáme jako trápení.

Když už se v něčem plácáme, od ničeho k ničemu uprostřed ničeho, často pak sami uznáváme, že padnout až na to dno, může být sice těžké, ale právě to dno nám pomůže se znovu odrazit a vystřelit nad hladinu. Taková "dualitní" sínusoida v praxi.

Často se říká, lepší by bylo "něco mezi", ale co to je, to nikdo neví.
A co když by se tam někdo dostal, neustrnul by, nenudil by se? Měl by vůbec nějaké vyhlídky na "lepší zítřky", protože jak by mohlo zítra být líp, kdyby dneska nebylo hůř?
Nejsou to životní výzvy?

Na konec, i ta mince má dvě strany.



IMAGE: