Emoce


Někdo si říká, že má jenom jedno "já".
Jsem to já a já jsem prostě takový a taková".

Tak se na to podíváme jinak, i když člověk nevěří, nepřijímá fakt, že má více "já" a tvrdí, že on je  jedniné "já", pak si musí uvědomit, že člověk má spoustu emocí, radost, zlost, závist, pochopení...

Každá tato emoce je jedno naše já, které nás v tu chvíli ovládá.
- já
se teď zlobím (protože mnou cloumá emoce - zloba)
- já
se teď raduju (protože mě ovládla emoce - radost)
- jsem naštvaná na souseda, že má zase nové auto (protože ve mně srší emoce - závist)
... ale jak je to? Mají emoce ovládat nás nebo my máme ovládat své emoce?


V článku "Jedno tělo mnoho myslí" jsme se dočetli, že "já" je tělo! Ano, tělo je jen jedno a můžeme mu říkat "já", pak je velice jednoduché určit, které emoce budu poslouchat, nedovolím emocím, aby cloumali mým tělem, zavelím, jsem šéf...

Když se radujeme - velí emoce radost, a to je v pohodě, to klidně může, protože je nám dobře.
Když se zlobíme - velí emoce zlost, a to jí dovolíme? Bude nás ovládat nějaká hloupá zlost? Nebo ovládneme my jí a řekneme, tak dost, tohle ne! Poručit sám sobě je ta nejtěžší věc. Když za námi přijde kamarádka, že se zlobí na svého manžela, tak máme pro ní spoustu rad, a říkáme jí, že se nemá zlobit. Ale když se zlobíme my? Proč to neřekneme sami sobě?


Mezi emoce patří i takové, které, když jim dovolíme, aby nás ovládali, dostanou různá jména, např.: "ty jsi kráva", "ty jsi debil" ... jistě si vzpomeneme na spoustu dalších, které jsme slyšeli, ať u sebe nebo u někoho jiného. Pak je třeba tuto "krávu" brát v úvahu a zařadit jí mezi své emoce...  Mám v sobě krávu, bude mě ovládat kráva? Když budu zuřit, vyčítat, vztekat se, a doženu tím manžela k tomu, že mi řekne, že jsem kráva, je to on ten špatný, protože mi tohle hrozné řekl? Ne, to, jsem se chovala jako kráva, jsem dovolila emoci, která se jmenuje kráva, aby mě ovládala a neporučila jsem si, ať toho nechá, ať se uklidní, ať drží h.. ústa a jsem dala manželovi příležitost pro to, aby mi řekl, že jsem kráva. Můžu si za to sama, dovolila jsem krávě, aby mě ovládala, a tak jsem se chovala jako kráva a tak mi řekli, že jsem kráva... co z toho plyne?

Nechám si nadávat? Dám příležitost k tomu, aby mi nadávali? Můžu si myslet o tom, kdo mi nadává, že on je debil, ale to se mě netýká, mě se týká jenom to, že mi někdo nadává, a že už mu k tomu příště nehci dát příležitost...  se vůči němu budu chovat tak, aby mi nadávat nemohl, nebudu zuřit, nebudu vyčítat, nebudu se vztekat, nedám mu šanci, aby mi řekl něco ošklivého. si tím zachovám důstojnost. A to, že se někdo chová jako debil je jeho boj.

Dobrý pomocník je zrcadlo. Stoupněte si před zrcadlo, když vámi cloumá emoce a zavelte sami sobě, "uklidni se"! Dýchejte zhluboka a poručte své emoci, aby poslechla ona Vás, brzy si najdete svůj povel, který na Vaše emoce bude fungovat, pak uvidíte, kde je Vaše tělo, jestli stojí důstojně a klidně odráží útoky nebo jestli se cloumá ve vzteku, bolí Vás hlava a je Vám zle ...

Je to na Vás.

Volné pokračování článku Jedno tělo mnoho myslí

Vaše Ladislava@LifeLagune



                                                                                                 IMAGE: