Jedny malé ponožky


Zážitek z Kauflandu. To se mi teda už hodně dlouho nestalo!


Mám plný vozík jídla, narazím na dětské ponožky, pěkné, akorát velikost, co sháním za rozumnou cenu. Ale cena k nedohledání. Dívám se opravdu pečlivě. Zeptat se není koho, ověřit cenu není kde. Sbalím je sebou, že si to nějak pořeším.

U pokladny slušně požádám pokladní, zda mi ty ponožky může projet a sdělit mi jejich cenu, že prostě nikde tam není. Ne, nemůže. Kolik stojí neví. "Kde to zjistím?", "Na informacích."  "Mohu tam zajít?"  Nesmím (abych cestou ponožky neukradla, když bych tam nechala stát plný pult zboží k namarkování, asi). Může někdo z informací přijít sem? Ne, nemůže. Je nějaké řešení, jak můžu postupovat? Neví (a velmi ironickým hlasem) "Já si ponožky kupuju v galanterii." Potěšena touto zprávou jí tedy nechávám ponožky na pokladně a nechám si namarkovat celý nákup. Zaplatím a ona mi ještě položí standartní otázku, kterou vždy pokládají: "Bylo všechno v pořádku?" Celé se to odbývá otráveným tónem, ironickým hlasem ve stylu "Už vypadni ty krávo a přestaň tady opruzovat." Tak si neodpustím poznámku: "Nebylo, nevím cenu ponožek" kterou ona ignoruje.

Od pokladen jedu kolem informací a nedá mi to nezeptat se. Jiná paní, úplně jiný přístup. Velmi milá, ochotná. Zeptá se, na které pokladně ponožky leží. Vytelefonuje, hned mi sdělí. Děkuji za ochotu, vysvětluji, že vidí, že už mám zaplacený plný vozík jídla a auto mám zrovna na druhém konci parkoviště, opravdu by se mi nechtělo kvůli jedněm miniponožkám celou anabázi absolvovat znovu. Ujišťuje mě, že to je samozřejmá maličkost. Odpovídám, že si nejsem tak jistá, a že si pro ty ponožky jdu, snad nedostanu.... Ponožková u kasy se na mě tváří o poznání kyseleji, na mé slušné sdělení, že znám cenu ponožek a tady je platím, mi je kysele vrazí, už se neptá po spokojenosti, a tím naše společné setkání končí...


pro LifeLagune®Irena M.


IMAGE: