Jsme hodni lásky

"Tak mi to dokaž."
"Až to uvidim, tak ti uvěřim."

Už od malička jsme vychováváni s těmito větami a máme je zaryté tak hluboko.

Ani si to neuvědomujeme, ale každý den žijeme s tím, že musíme něco někomu dokázat.
Ztratili jsme sami sebe, jen abychom se zavděčili ostatním.

Teď jsem dověsila prádlo a s posledním kulíkem se rozbrečela jak malé kotě.
- Celý život se totiž snažím dědečkovi dokázat, že jsem hodna lásky.

Děda byl vychovávaný v rodině, kde lásku považovali za slabost.
Co si pamatuju prababičku, slyšela jsem vlastně vždy jen nadávky, hodnocení a ponižování. Bohužel, děda tento vzorec přejal a posílal ho dál.
Nevyčítám mu to ani v nejmenším, nemohl za to, ani nedostal šanci se z toho vymanit, protože znal jen "Věř jen tomu co můžeš vidět a na co si můžeš sáhnout."

Uvědomila jsem si, kde jsem vzala to co mi před měsícem na tarotové terapii omlátil spolužák o čumák - "Snažíš se furt plnit nějaký tabulky a seznamy, musíš mít hotovo a odškrtnuto, jinak je všechno špatně. Pak se hodnotíš podle toho co jsi splnila a co ne. Vykašli se na to."
No jo, jenže to se snáž řekne než udělá, že?

"Když budeš furt tak žrát, budeš tlustá a žádnej tě nebude chtít."
Poselství pro osmiletou holku.

Tabulky HERE - nutno splnit tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, ABYCH SI ZASLOUŽILA LÁSKU.

Děkuju Bohu, že mi poslal do cesty, tak úžasného chlapa, jako je můj manžel. Ten byl naopak vychováný v rodině s bezpodmínečnou láskou, přijetím, absolutní důvěrou a svobodou.
Dal mi šanci - miloval mě i tak "pokřivenou".
Naopak svým nedokazování a nepožadovaním toho, abych plnila ty tabulky a seznamy, mi ukázal, že i přes to všechno, JSEM hodna lásky.

A věřte mi, že každý, do jednoho z nás, jsme také.

Když si ukážeme, že se vzájemně nechceme potrestat za to, jací jsme, ale podáme si pomocnou ruku a obejmeme se, tak i ten největší tvrďák či lotr povolí a přijmou lásku od nás a pak i k sobě.


IMAGE: