Mohu vs. Musím

MOHU vs. MUSÍM – zdánlivé slovíčkaření.

Vlastně, jediné co musíme, je umřít, že?

Pravda, ale pokud se chceme trochu posunout dál, měli bychom pochopit skutečný význam těchto slov.

MOHU – je fajn, je v něm taková svoboda. Přece můžeme, ale nemusíme. Můžeme, pokud chceme a nikdo nás k ničemu nepřinutí. Je to naše rozhodnutí, naše svobodná vůle.

U „Mohu“, nám totiž zůstávají otevřená zadní vrátka. Je tam ta možnost, že pokud se něco nepovede, nepůjde to podle našich představ, tak vlastně nemusíme, můžeme toho kdykoli nechat.

Můžeme se pro něco rozhodnout, ale ono to tak úplně neznamená, že to uděláme. 

Rozhodnutí s MOHU:
„Dneska budu držet půst.“
Snídaně, v pohodě, nedat si jí nevadilo, protože jsme byli rádi, že jsme se vůbec stihli dostat včas do práce. Oběd, to už je horší, všichni odcházejí na tu baštu. „Pěkně to voní, sakra, mam hlad jak vlk, kručí mi v břiše, až to bolí.“

Po další hodině už se to nedá vydržet – jdeme se najíst. 
Průchod zadními vrátky. Level „mohu“ - done.

Mohu = zkusím.


Když něco opravdu chceme, MUSÍME se pro to rozhodnout.


Rozhodnutí s MUSÍM:
„Dneska budu držet půst.“
Zjistíme si nějaké informace, kudy a jak na to. „Aby se spustil proces regenerace buňky, stačí 16 hodin bez jídla, to se dá vydržet. Večer si už nic nedám.“

Spát jdeme v 11 a vstáváme v 6. Snídaně v pohodě. „Ááá, ten oběd tak voní, mam děsnej hlad – vydržim to!!!, 16 hodin bez jídla není tak moc“. Svačina - krize, břicho a hlava se nás pořád snaží přesvědčit, ať si něco dáme. Večeře. „Ty jo, ale 16 hodin je to od 6:00, tak až ve 22:00. Jdu vyluxovat, umýt nádobí..., hotovo, už je pozdě, už nebudu nic jíst.“

Jdeme spát, leč vyhladovělí, ale s pocitem za dosti učinění, že jsme to zvládli. Jupí!

Ale počkat, vždyť večer jsme už nic nejedli, pak v noci nic, přes den nic, zase v noci nic tzn. od 18:00 do 18:00 je to 24 hodin a od 18:00 do 6:00 dalších 12. Jupííí, zvládli jsme 2x tolik. 

Musím = udělám.


Takže pokud něco chceme, "můžeme" se pro to rozhodnout, ale necháváme si tím prostor pro „nemusíme“, které často použijeme při první překážce.

"Musíme" se tedy rozhodnout, abychom nad sebou měli „kontrolu.“


IMAGE: