Myšlenkové pochody

 
Jak se stane, že je člověk najednou v blázinci? Ať už je uvězněn ve skutenčné budově plné kosmonautů, Einsteinů a Zweisteinů... nebo je uvězněn ve vlastní mysli,  která ho nutí dělat něco jiného, než by dělat měl nebo on sám dělat chtěl...?

Odpověď je jednoduchá, člověk neovládá svoje myšlenkové pochody a svoje chování "svádí" na okolnosti.

Okolnosti jsou pro všechny naprosto stejné, každému z nás se něco děje, každý z nás to musí nějak přijímat a reagovat na to, každý z nás musí ke své okamžité  okolnosti zaujmout okamžitý  postoj.

Jsou lidé, kteří přijmou okolnosti jako něco, co řídí jejich život a oni nemohou jinak... a fňukají, vztekají se, brečí, stěžují si, vyčítají, pomlouvají, mají hysterické záchvaty střídavé s chvilkama maximálního štěstí tak dlouho, až se octnou v nějaké izolaci, někteří venku, sami, a někteří v té budově...

A jsou lidé, kteří pochopili, že nemohou změnit okolnosti, které se kolem nich dějí, ale že oni sami jsou Ti, kdož rozhodnou, jak je ona okolnost v té chvíli ovlivní. Dívají se na okolnost, která právě probíhá před jejich očima, zamyslí se, vyhodnotí nejdůležitější složku okamžité okolnosti a pak zaujmou postoj ...

Jako příklad srovnání myšlenkových pochodů uvádím příklad postoje matky k dítěti, které zrovna dělá něco, co se nehodí do jejího plánu...

Co je to plán?

Všichni si děláme plány, ale měli bychom vědět, že plán je složen z nepočitatelného množství nepředvídatelných nenaplánovatelných okamžitých okolností.


Matka - strůjce plánu, majitel myšlenkového pochodu, šéf, který musí správně rozpoznat okamžitou okolnost a rozhodnout, jaký se zaujme postoj

Dítě tahající kbelík s vodou
- okamžitá okolnost, která právě probíhá před jejíma očima, a která nebyla v plánu

Matka stojí a chvíli pozoruje okolnost, kterou zrovna uvádí do praxe její dítě. Její myšlenkové pochody mohou být dvojí:

1) vyhodnotí jako nejdůležitější složku okolnosti odjezd na návštěvu za babičkou... její myšlenkové pochody vypadají takto ... jestli se namočí, tak ho zmaluju, ví, že jedeme k babičce, řekla jsem mu, že nemá brát tu vodu, jestli se poleje, to bude mazec ... dítě se poleje ... matka vykročí - její poslední myšlenka byla, že bude mazec - drapne dítě za ruku  ... "řekla jsem Ti, že se nebudeš máchat v té vodě... dře dítě k domu, dítě řvě, matka rudá vzteky ... "už ho nenech šahat na žádnou vodu!" sekne na osobu blízkou... vzteklá převlíká dítě, to řve, bouchne se do hlavy ... matka se probere a začne ho konejšit a rozveselovat ... povedlo se jí to  .... !?

nebo

2) vyhodnotí jako nejdůležitější složku okolnosti své dítě, které zrovna dělá něco, co je nejdůležitější pro něj, neboť i ono má své okamžité okolnosti a právě vyhodnotilo kbelík ...  matka to respektuje, ale potřebuje ho dostat jinam ... její myšlenkové pochody pak vypadají takto ... zrovna se mi to moc nehodí, namočí si kalhoty - tak ho převleču, věcí mám dost, sice jsem mu řekla, že si nemá hrát s vodou, ale věcí mám dost ... "pojď jedeme za babičkou", zavolá na dítě přesně v moment, kdy dítě na sebe zvrhne kbelík ... maminka se zasměje - její posední myšlenka byla, že má dost věcí, aby ho převlékla - "pojď, dáme suché kalhoty a jedem" ... dítě odchází v klidu, matka je v klidu  ... povedlo se jí to .... !?

Myšlenkové pochody jsou naše volba ... okamžité okolnosti NE ...

když budou naše myšlenky pozitivní, zaměřené na to, co je pro nás z dané okolnosti to nejdůležitější, pak poslední myšlenka před akcí bude vždy dobrá ... ale je to naše volba...

PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ

Vaše Ladislava®LifeLagune