Někdo klepe

Někdo klepe.

"Dobrý den mladá paní, věříte v Boha?"

"Ano, věřím."

"A můžete mi říct jak ho vnímáte a myslíte si, že je bohů víc nebo jenom jeden?"

"No, vnímám ho tak, že je tu pro mě. Je to součást mě, mé třetí já a bohů je na světě tolik, kolik je na něm lidí, každý to máme přeci jinak."

"Tak to v tom teda máte pěknej zmatek, Bůh je přece jenom jeden, tenhle."

A cpe mi letáček. 
Dál už nevnímám, usměju se, rozloučím se a zavírám dveře.

"Počkejte, počkejte, já jsem neskončil!!!"

 

Jak by mohla být jen jedna víra, jak by mohl být jen jeden Bůh?

Každý máme za sebou něco jiného, každý jinak vnímáme různé situace, každý bychom od života něco jiného chtěli. Někdo mu říká Bůh, někdo Vesmír, někdo říká, že věří sám sobě. To všechno je přece ONO - TO, to v co věříme.

 

Není důležité jestli náš Bůh je muž, žena, jestli je jeden nebo je jich víc. Černoch si bude myslet, že Bůh je taky černoch, Asiat si bude myslet, že Bůh je taky asiat.

 

Podstatné je to, že věříme a je jedno do čeho si to definujeme. Je důležité, že se máme kam obrátit a VĚŘIT, že zase bude líp.

 

Nenašla jsem víru, která by mi seděla se vším všudy. Vždycky tam bylo nějaké "ale" nebo "bububu", a to jsem odmítla přijmout.

 

Rozhodla jsem se přijmout zodpovědnost za svoje činy a Bůh, věřím, mi fandí. ????

Bibli si píšu vlastní, abych si mohla pořád a pořád připomínat co je v mém životě důležité, abych si tam mohla psát věci co mě osloví a dodávají mi odvahu a sílu.