Začnu zítra


Chci zhubnout! Dneska si ještě dám a zítra začnu s dietou.
Musím uklidit tu zahradu. Dneska už to nemá cenu, za chvíli je tma, začnu s tím zítra.
Od zítřka nekouřím.

A tak dále a tak dále. Kdo z vás to nikdy neřekl?

Jenže ono to není jen tak. Sama jsem si tímto procesem prošla a ještě dnes s ním občas bojuji.
Zatím úspěšně. :)

Můžete to pojmout ze dvou stran.

Ono se tohle  "začnu zítra" dělí ještě na dvě odvětví:
- začnu zítra - je mi to vlastně jedno, nic mě netíží
    - tomuhle stavu se říká "lenost"

pak je ale druhé
- začnu zítra - vím, že musím už dnes, chci to dělat, ale nemůžu se k tomu donutit
    - tomuhle stavu se říká "prokrastinace"

Co to prokrastinace je?
Když:
- se mám učit na zkoušku a místo toho hraji "Candy Crush Saga"
- mám umýt nádobí a místo toho jdu čistit e-mailovou schránku
- mám obvolat klienty a místo toho raději rozsáhle rozepisuji co bych jim mohla říct, pořád to upravuji až na hodinách odbije určitá hodina, kdy si řeknu, že už je na volání pozdě
- mi ráno zvoní budík a místo toho abych vstala ho půl hodiny odsouvám
Pak ale mám výčitky, že jsem se: neučila, není umyté nádobí, nemám navoláno, nevstala jsem čas. Tyto výčitky přechází v deprese. Jsme na sebe naštvaní, že jsme to neudělali a kopeme kolem sebe do lidí, kteří za to nemůžou. A bohužel druhý den nastane to samé v bledě modrém.
Jednoduše: Chorobné odkládání na zítra. Latinsky: "pro" - pohyb kupředu a "crastinus" - patřící zítřku.

Pokud ještě nejsme v takovém stádiu, že nejsme schopní udělat už vůbec nic, ještě to můžeme zvládnout sami.
Nemůžu ráno vstát na budík, dám si ho na druhou stranu pokoje abych k němu musela vyskočit. Samozřejmě se nesmím vrátit zpět do postele. :D To by se jaksi minulo účinkem, že?

Jestliže na tom nejste ještě tak špatně, zkuste si místo "zítra" naordinovat "dneska". Každý začátek se počítá, a když něco zkazím nebo nedodržím, zase začnu znovu.
Napište si na papírek na ledničku/do diáře/do pracovny seznam věcí, se kterými chceme zítra začít a plňte je pokaždé, když kolem toho papírku projdete.

Prokrastinace je také často spojována se strachem, že to nedokážeme.
Ty to nedokážeš, vždyť už jsi to zkoušel několikrát. - No a co? Jak dlouho trvalo než začla žárovka svítit? Dvatisíce pokusů dámy a pánové, dva tisíce. Takže několikrát, pfffr, jste žabaři. :D Dokud to nezkusíte dvoutisíckrát, nemáte nárok na to, to vzdát. ;)

Uvědomte si, že vy chcete zhubnout. Je to vaše tělo. Ten kdo vás odrazuje snad bude nosit vaše špeky?

Ty to nedokážeš, ty to nedokážeš, ty to nedokážeš! Proč jsou ta slova tak silná? Proč?

Protože nás až moc zajímá co si o nás ten člověk myslí. Ale proberte se. Většina lidí z 95% přemýšlí jen o sobě a zbylých 5% o jiných věcech, ale zase ve vztahu k sobě.

Samozřejmě jsou tady ti, kteří by se pro druhého rozdali, ale takový člověk vám nikdy neřekne "ty to nedokážeš", protože on věří, že to dokážete.

Proč bychom se tedy měli zabývat myšlenkami toho druhého, když jakmile se otočí bude zase řešit a žít ten svůj život, ne ten váš.

Takže si do toho nenechte mluvit.
- neposlouchejte - ty to nedokážeš
- neposlouchete - ty to nevydržíš
Odstraňte všechna ne, před těmito slovy.

Když to vydržíte, pravděpodobně narazíte na závist, a pak sami zhodnoťte, zda vám za to ten konkrétní člověk stojí.
Naopak, můžete i všem těm lidem poděkovat za to, že vám dávají kuráž k tomu jim dokázat, že nejste žádná másla.

Určete si ty své cíle a naplánujte si cestu, kterou půjdete, aby vás bavila už ta. To je totiž to, "pokud něco chci, je to můj cíl", musím pro to něco udělat. Když nic neudělám, je to jen přání.

Vaše Lucie®LifeLagune


Dále by vás mohlo zajímat:

Ženy a business
Marketing je pro každého



 IMAGE: