Zante 2014


Tak jsme se vydali na naší první samostatnou dovču, bez přátel a rodinných příslušníků.

Vybrali jsme hotel, zaplatili cestovce a hurá do ráje, který si budeme užívat 8 dní.

Konečně je pátek. Lístky na autobus jsem objednala už minulý týden. Vytisknout a jupí na nádraží. Tedy, máme dobrá místa. Sedíme v prvním patře hned vpředu u okna, máme výhled jako baroni.

Cesta utekla jako nic. Vyskočili jsme na Zličíně, koupili lístky na bus a vyrazili směr letiště.

„Příští zastávka – Terminál 2, next stop – terminal 2“. Konečně na letišti, ty jo, takové ticho???
Čekala jsem hluk a totální chaos. Všude ale vládl klid a mír. :)

„Kam teď?“ „Musíme najít tu světelnou tabuli“ „Hele, támhle je strašně lidí, jdeme se tam podívat.“ :oD No jo, je to tak, celý houf lidí čekal až se na těch třech obřích tabulích objeví číslo jejich odbavovací přepážky.

„Támhle je Zakynthos 11:45, ale nic tam není.“
„A kolik je?“
„9:15“
„Tak to máme ještě půl hodiny čas, přepážku otevírají až 2 hodiny předem.“


„Koukej, už je to tam! Přepážka 202, 203.“
Ač jsme šli hned v 9:45, asi tak 10 milionů lidí tam bylo rychleji než my.
„Ježiš, taková fronta.“
„Kdepa je ta naše?“
Lidi totiž stáli v jednom velkém chumlu, a tak nějak vyplinulo kdo kam jde.
„Další.“
Klučina na check-inu se na nás culí jak měsíček.
„Můžu Vám dát místa u exitů? Je tam víc místa na nohy.“
„Super, děkujeme.“
„Zavazadla mi dejte sem.“
Polepil nám kufry, štítek nalepil na palubenku a kufr odjel v dál.


„Támhle je pasovka.“
Přecházíme k frontám s nápisem To All Gates.
„Palubenku prosím.“
Tak, a svlíkat a do naha a všichni! Vybaví se mi, když vidím jak paní zouvají z bot. :oD


„Tak kam?“
„C20, támhle.“
Přicházíme ke gatu, u kterého sedí 4 lidi. Jako klasičtí češi vybalíme sváču a dáváme si do nosu. Pomalu se začínají scházet lidi. Ani se nenadějeme a je jich tam snad 300.
„Upozorňujeme, že let společnosti Smartwings a Czech Airlines QS1144 bude opožděn. Předpokládaný čas nástupu do letadla je 11:25.
„No, skvělý, zpoždění celých 10 minut.“


Konečně nás pouští k autobusu, který nás odvede na dráhu k letadlu. Láďova poznámka je více než trefná.
„Nízkonákladová letenka, nízkonákladový přesun.“
Vystupujeme a řadíme se do obří fronty. Té paní za námi ulétává palubenka, ale je jí to evidentně šumák.
„To snad ne, to jsou tři a tři sedačky, to nás teda pěkně vypekl, máme místa přes uličku."


Start – jéžiš, to budu zase celou cestu vyrovnávat tlak. Ostatní si evidentně myslí, že si utírám nudle.
„Vážení, připoutejte se prosím, začínáme klesat.“
Sedáme a vyděšeně se na sebe díváme, protože máme pocit, že místo dráhy je pod námi štěrk. Sem tam díra – no a co?? :)


Při pohledu na nápis ZAKYNTHOS AIRPORT zjišťuji, že mám na boarding pasu hrubku – Zakinthos airport – OMG.

IMAGE:

Čekáme na kufry.
„Támhle je, tak to bylo rychlý. Sakra, kde je ta druhá??“
„Počkej, ta není naše.“
„No, tak to tam hoď zpátky.“ Řehtám se.
Klasický plnohodnotný rozhovor. :oD


Po dalších 5 minutách konečně přijedou ty správné tašky
a my pádíme za delegátkou.
Sedáme do ultra pidi mikrobusu a vydáváme se vstříc novým zážitkům.
„Zante Park“ vykřikne delegátka
„Vystupujeme.“


„Hello, we have prepaid voucher for accomodation.“
„OK, fill this form and this is your key, room 102.“
No, skvělý, takže přízemí, okno do zahrady – nesmím být tak náročná, nesmím být tak náročná, třeba to bude jinak.
„Ok, thanks.“
Jdeme a hned na prvních pěti metrech se ztratíme. Vracíme se zpět k recepci a zkoušíme to znovu. Povedlo se. Můj odhad byl správný.


Láďa mi vysvětluje jak fungujou karty a že se sem opravdu nikdo nedostane. :oD

„Mám hlad!“
„Tak se jdeme najíst, máme přece ól inkluzííííf.“
„Co ten sejf, pronajmeme si ho?“
„Máme zámky na taškách, budeme to zamykat do nich.“
„Taky pravda.“
„Zamknuto, jdeme.“


Mňam mňam mňam, nacpáváme si pupky. Pak se jdeme projít po okolí. Jímá mě hrůza, Bože kde to jsme, takovej bordel. Neskutečný! První dojmy jsou naprosto tragické.

Hledáme drogerii a zjištujeme, že úplně všechny obchody se jmenují Super Market.

Laganas je nejrušnější středisko Zakynthosu. Na každém rohu nacházíme buď tavernu, super market nebo půjčovnu aut a skůtrů. Z každé taverny na vás volají:
„Hi guys, how are you, let´s eat!“
„No, thanks.“ moc nezabírá tak bereme čáru.
Je zhruba 8 večer a ze všech barů hraje velice hlasitá hudba, ale nikdo tam není, jen barman a čeká až někdo přijde. Nechápu jak se můžou všichni uživit.


Byl večer a bylo ráno. :)

„Dnešek strávíme celý den na pláži!“ Nadšeně mrkám na Ládíka
„No, to snad ne, to bude děsná nuda.“
Haha, po 5 hodinách na pláži už se začínám nudit, ale Láďu odsud nemůžu dostat. :oD Uf, to se mi ulevilo.

IMAGE:

Večer píšeme delegátce, že budeme chtít půjčit skůtra.
„Ok, ráno mezi 9-10 ho tam máte.“
Netrpělivě čekáme na chlapíka se skůterm. Konečně. Pronájem
na 5 dní, s 0% spoluúčastí za 100EUR, to jde.

„Tak to jedeme vyzkoušet.“ zvolá tentokrát nadšeně Láďa.
„Ale jenom kousek.“
„Jasně.“
Ani nevíme jak se to stalo, ale najednou se ocitáme ve městě Zakynthos. :oD Tady je to trochu hezčí. Sice jsou tu také rozestavěné domy, ale je tu celkem čisto.

Láďa vyčetl v průvodci, že během války srovnali celý ostrov se zemí
a snažili se ho vystavět znovu, ale došli jim peníze. Proto to vypadá tak jak to vypadá.


Projíždíme Zakynthosem a najednou jsme v dalším letovisku. Tsilivi.
„Ten ostrov je strašně malej.“ Smějeme se.
Tsilivi je moc hezké.


Jedeme se podívat na pláž. Chechtám se, když vidím chlapíka s hodinkama a uklidňuju se tím, že je to všude stejný. Po naší pláži totiž chodí asi milion malých obchodníčků.
Jeden křičí „Frééééš frut, fréééš frut salad“ další „frééééš donac, fréééš gut donac“, další „hakůůůna matáááta“ a chce plést náramky, další „masaš, masaš?“ další „sanglasis, vočis, sanglasis“.
Jejich angličtina je vtipná, ale musí se jim nechat, že když řekneš odkud jsi tak začnou křičet „ahoj ahoj, toprá koplicha“ „ahoj ahoj, dva lechatko“ a umí snad všechny jazyky, slyšeli jsme je mluvit česky, rusky, španělsky, německy, anglicky, italsky....


Nasedáme a jedeme zpět do hotelu.
„Ještě pojedeme tudy.“
Projíždíme celým Laganas, oklikou kolem Sarakina, nejvyhlášenější hospody celého Zakynthosu a dál k želvýmu ostrůvku.
„Prej se tam nahoře pořádaj nejlepší pařby.“ Chechtá se Láďa. Jdeme se tam podívat, ale nahoře chtějí 4EUR za vyhlídku, uf, tak to ne.

IMAGE: IMAGE:

Po obědě vyrážíme znovu.
„Pojedeme se podívat na ty želvy!“ Oznamuje mi Láďa bez prostoru pro diskuzi. :oD
„Tak jo.“
Koukáme do mapy a budeme muset zase k Zakynthosu a před ním zahnout na Argassi. Jedeme při pobřeží a otevírá se před námi nádherný výhled na skály, vodu a lodě. Pádíme po hlavní na Vassilikos.
„Kam teď?“ Taháme mapu a brejlíme.
„Á, tady jsme, takže na Gerakas.“
Dojíždíme do cíle, bože, vážně krásná pláž, ty vlny. Sice se podivujeme na tím, že když je tahle pláž vzácným hnízdištěm želv Caretta-Caretta, že tam nechají lidi se koupat.

Hnízda jsou označena čtyřmi klacky a před nimi je natažený provázek, který značí, kam už se nesmí. Pláž je hlídaná a je přístupná pouze do 19:00.


IMAGE: IMAGE:


„Ještě se pojedeme podívat na tu pláž s vodními sporty.“ Ty jsou na pláži Banana Beach – proč banana? Protože je zároveň i nudistická. :oD Při představě jak letíš na padáku bez plavek se začínám smát jak prdlouš.
Pláž je zase moc krásná, ale není tu ani noha. Je už ale celkem pozdě.

Vracíme se.....

„Co budeme dělat dneska?“
„Pojedeme se podívat na to letiště.Koukneme na přílety a odlety a počkáme si na letadlo.“
Koukáme přes plot. Všechno tady plyne tak strašně pomalu, nikdo se nikam nehrne, nikdo nic moc neřeší. Vracíme se zpět a hledáme benzínku. Zahneme na prvním ukazateli a zjišťujeme, že benzínka už byla asi dávno srovnána se zemí, zato nás tahle cesta dovedla na konec ranveje. Akorát přilétá letadlo tak sesedáme a ještě koukáme.
„Twl, to je smrad. Fůůůj.“
„Rychle pryč.“
Dojeli jsme k nějaké čističce, ufffff. Horko ten smrad ještě umocňuje.


Papu a jdeme na pláž. Tam se válíme 4 hodiny a pak jedeme na západ slunce na maják v Keri. Po cestě hezké scenérie ale Keri je neošklivější část ostrova, nemulvě o Keri beach, která ani není, je to jen betonová zeď, mělko, samý obchod a bordel.
Když přijíždíme do Keri což je prťavá než nejprťavější ves, nejsme o moc nadšenější. Mají krásnou náves o rozloze asi tak 7x7 metrů ale to je vše. Když dojedeme k majáku zjišťujeme že půl ostrova měl ten samý nápad, ale bohužel západ slunce nám sežrala mlha, takže jsme neviděli nic...


IMAGE:

IMAGE:
 

Vracíme se.....


Dnes bychom chtěli jet na sever, a prý když tam budeme, tak to projedeme všechno. :oD
Po snídani jsme se vydali směr Zakynthos, Tsilivi, Psarou, Alikanas, Alykes – Alikanas a Alykes jsou nejkrásnější místa celého Zakynthosu. Jako by chyběli rozestavěné domy a po nepořádku ani stopy. Dál jsme se vydali směr Orthonies. Tady to začínalo. Jakmile vyjedete víc do hor, zjeví se pravá tvář Zakynthosu. Chudoba, chudoba a zase chudoba. Občas nějaký ten domek, babičky se šátkem přes hlavu, sedící celý den na zápraží. Dopoledne je uvidíte, když pojedete tam a pak je uvidíte na tom samém místě na cestě zpět.
 
Z Orthonies vyjíždíme na kopec do vesničky Anafonitria. Náš cíl byla pláž Navagio. Takže jsme začali sjíždět. Šílený krpál dolů. Ale ten výhled – naprosto fantastický!!! Jedeme, jedeme, jedeme a pořád jedeme a už vidíme zátoku.
„Jupí, jsme tady, támhle to musí být ono.“ Křičí můj bolavý zadek, který už nechce na té příšerné motorce sedět.
„Tak počkat, to už jsme nějak nízko, my jsme měli na tu pláž koukat ze zhora.“
Cedule „Welcome to Porto Vromio“ Sakra, sekli jsme se o zatáčku. Tak zpátky do Anafonitrie. Jímal mě pěkný vztek, protože dolů jsme jeli snad 20 minut, jak dlouho asi tak pojedeme nahoru?? Ano, celá tahle cesta dolu a nahoru trvala hodinu...

IMAGE:

„Sakra, kudy teď?“
Koukáme do mapy a jsme z toho jeleni. Pán sedící na zápraží nás chvíli pobaveně sleduje a pak se mu nás
zželí a poradí kudy. Je to odsud 3 km :oD
„Já se picnu.“ Smějeme se a začínáme se ospravedlňovat, že kdybychom to neminuli, tak neuvidíme ta krásná panorámata.


Konečně jsme tady. Je tu celkem dost lidí,
je tu dokonce i několik stánků s místními produkty.


„Támhle je nějaký zábradlí.“
Ze zábradlí je vidět prd, tak to zkoušíme křovisky
o kousek dál kam proudí i ostatní. Taky nic moc,
tak to zkoušíme na druhou stranu. Po cestičce
„na druhou stranu“ si po chvilce všímáme, že se
jedná o veřejnou toaletu, tak jdeme zase zpět.
„Hele, tady je vyšlapaná cestička dolů.“
„Tak to jdu zkusit.“
Láďa sestupuje po strmé skále dolů. Sleduji ho jako
ostříž a když mi zmizí za křovím vydávám se za ním.
Mám ovšem jen žabky, takže se zároveň modlím, aby ty pásky nepustili.
Za chvíli se vynořuje a křičí: „Tady seš přímo nad tou pláží.“
Odvážně se vydávám dál za ním.
„Prosim tě vopatrně!!! Pojď sem a chyť se toho stromu.“
Nakláním se nad vrak lodi a Láďa mě drží. Fotíme loď, fotíme sebe. :oD
„Kdyby tě viděla máma, tak už tě v životě nikam nepustí.“ Směju se jako trdlo, protože Ládík ví, že mám pravdu.
Pomaličku se vydáváme zpět nahoru. „Uf, ty pantofle právě dostáli své ceně!“


Nasedáme a jedeme ještě na modré jeskyně. Jedeme přes Volimes do Elies, kde potkáváme oslí miminko.... Je odsud krásný výhled na vedlejší Kefalonii. Přijíždíme do Korithi a zjišťujeme, že už je tak pozdě, že už nás tam stejně nikdo neodveze, takže jedeme zpět na hotel. Jedeme kolem St. Nicholas port na Katastari, Tragaki, Zakynthos a po známé cestě směrem na večeři.

IMAGE:   IMAGE:

Vyčerpáním jsme padli do bezvědomí.

Další den jsme se vydali ještě jednou do Zakynthosu pro nějaké pěkné suvenýry.

Oběd, válenda u vody.

Dnes jsme tu poslední den, je zima a prší. Když se trošku vyčasí jedeme se ještě podívat na střediska Kalamaki, Agios Sostis a Porto Koukla. Po obědě už jsem odmítla znovu sednou na motorku tak jel Ládík sám.
„A jeď opatrně!“
„To víš, že jo.“
Vrací se s odřeným zadkem. :oD


Klíče a helmy dáváme na recepci, že si je vyzvedne chlapík z půjčovny a čekáme na odvoz.

Cesta domů klidná až na to, že z 27°C se vracíme do 10°C. Uf...

Ale bylo to krásné. :o)



Vaše Lucie®LifeLagune



IMAGE: