Čtyři dohody mě zaujaly v podání Jaroslava Duška.
Kniha od Dona Miguela Ruize není tak vtipná jako pan Dušek, ale stojí za to. :)

Přidávám pár úryvků, které mě oslovily:


Lidé se brání životu. Být naživu, to vzbuzuje největší strach, jaký lidé znají. Smrt není naším největším strachem. Tím je riziko žít - riziko žít
a vyjádřit, kým skutečně jsme.

Být sám sebou je největší lidský strach.
Naučili jsme se žít tak, že zkoušíme uspokojit požadavky jiných lidí - naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí, protože máme strach z toho, že nebudeme přijímáni a že nebudeme pro ostatní dostatečně dobří.


IMAGE:

Máme potřebu být přijímáni a milováni, ale nedokážeme přijímat
a milovat sami sebe. 


Sebehana pochází ze sebeodmítání, a sebeodmítání pochází z představy
o dokonalosti, ale tohoto ideálu nikdy nedosáhneme. Naše představa dokonalosti je důvodem, proč sami sebe odmítáme, z toho důvodu sami sebe nepřijímáme takové jací jsme a nepříjímáme tak ani jiné. 


IMAGE:

Náš názor je jen naším hlediskem. Nutně nemusí být pravdivý. Vychází z naší víry, našeho vlastního ega a snu.

IMAGE:

Míru čistoty svého slova můžeme měřit úrovní své sebelásky. Jak moc se máme rádi a jaké máme ze sebě pocity je v přímém poměru ke kvalitě a integritě našeho slova. 

Užívejme slovo ke sdílení naší lásky. Užívejme bílou magii a začněme sami sebou. Řekněme si, jak jsme báječní, jak jsme velcí a jak moc se máme rádi. 

IMAGE:

Osobní důležitost neboli braní věcí osobně je výrazem maximálního sobectví. Vychází totiž z domněnky, že všechno se týká "nás".

Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům.
Z něčeho nepatrného, často nepodstatného, uděláme velkou aféru, protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí.

IMAGE:

Vaše hledisko je něčím osobním. Není to pravda, kterou by s vámi sdíleli i všichni ostatní, je jen vaše. Když se pak rozzlobíte, je to jen záminka, je to totiž strach ze selhání. 

Kdybychom žili beze strachu, kdybychom milovali, nezbylo by pro negativní emoce žádné místo. Cítili bychom se dobře a dobré by bylo i naše okolí. 
Když je vše kolem nás báječné, cítíme se štastní a milovaní. V takovou chvíli máme rádi i sami sebe, takové jací jsme. 

IMAGE:

Lidé souhlasí s tím, že si budou navzájem pomáhat v tom, aby trpěli. Máme-li potřebu být uraženi, snadno najdeme lidi, kteří nás budou urážet. Stejně tak, jestliže budeme s lidmi, kteří potřebují trpět, něco v nás způsobí, že je budeme urážet. 

IMAGE:

Když skutečně uvidíme ostatní takové jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zranit nic z toho co dělají nebo říkají. I když lžou, je to v pořádku. Lžou protože mají strach. Mají strach z toho, abychom neobjevili, že nejsou dokonalí. Je totiž příliš bolestivé sejmout tuto společenskou masku. 

IMAGE:

Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za dar, jestliže se vzdálí. Pokud takový člověk neodejde, budeme s ním snášet utrpení mnoho let. 
Když odejde, bude to chvíli bolet, ale naše srdce se zahojí. Pak si budeme moci vybrat to, co skutečně chceme. Zjistíme, že máme-li učinit správnou volbu, nepotřebujeme důvěřovat jiným tolik jako sobě. 

IMAGE:

Nebrat nic osobně vám pomůže rozbít mnoho návyků a rutin, které vás drží v pasti a způsobují zbytečné utrpení. 

IMAGE:

Když si vytvoříme nějakou domněnku, špatně jí pochopíme a vezmeme si jí osobně, skončí to tím, že se z ničeho stane drama. 
Proč? 
Protože se obáváme požádat o vysvětlení, abychom nevypadali hloupě. 

IMAGE:

Často si vytvoříme domněnku, že naši partneři vědí, co si myslíme, a že nemusíme říkat, co vlastně chceme. Předpokládáme, že budou dělat to, co chceme, protože nás dobře znají. Když to nedělají, cítíme se zraněni a říkáme: "Měli to vědět!".

IMAGE:

Máme potřebu vše ospravedlňovat, vysvětlovat a všemu rozumět, abychom se cítili v bezpečí. 
Máme miliony otázek, které si vyžadují odpovědi, protože existuje tolik věcí, které si uvažující mysl nedokáže vysvětlit. Když nám jiní něco řeknou, vytvoříme si domněnky, stejně tak jako když nám něco neřeknou. Máme potřebu vyplnit mezery a těmito domněnkami nahrazujeme komunikaci.

Vytváříme si domněnku, že každý vidí život stejně jako my.

IMAGE:

Když vstoupíme do vztahu, vídíme na partnerovi jen to co vidět chceme a popíráme vlastnosti, které se nám nelíbí.
Pak si vytvoříme domněnky a jednou z nich je: "Má láska ho změní." To ale není pravda. 
Naše láska nikoho nezmění. Pokud se lidé mění tak jen protože to chtějí oni. 
Pak se mezi námi něco stane a my se cítíme zraněni. Nyní musíme ospravedlnit svou emocionální bolest a obviňovat jiné za svou volbu. 
Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je  nebo není. 
Opravdová láska přijímá jiné takové jací jsou, aniž by se je pokoušela měnit. Pokušíme-li se je změnit, znamená to, že je nemáme doopravdy rádi. 

IMAGE:

Ujistěme se, že komunikace mezi námi je jasná. Pokud nerozumíme, zeptejme se. Mějme odvahu klást otázky, dokud nebude vše jasné, tak jak by mělo být. 
Každý má právo odpovědět nebo ne, stejně tak jako my máme právo se zeptat.

IMAGE: