Vítejte. Jsem ráda, že jste tu. :)


Na následujících stránkách najdete spoustu věcí.

Prosím udělejte pro mě jednu věc: 
buďte imunní vůči názorům, které s námi nesouzní.
 
Všechno je jen úhel pohledu, můj není váš a váš není můj - můžeme se jen sejít na půli cesty, souhlasit spolu a pokračovat dál ve vzájemném souznění a nebo se můžeme v klidu zase zajímat, každý o něco jiného. :)


Určitě jste tu správně pokud se trošku zajímáte o osobní rozvoj a věci "co jsou trochu jinak". 
Už je toho ve mě tolik, že to prostě potřebuji sdílet s ostatními a věřím, že ve spoustě věcí si budeme rozumět.

Prohlédněte si stránku a pokud se Vám bude líbit, prosím doporučte ji i přátelům a vytvořme tak "skupinu" co to mají podobně.

Budu ráda, když budeme vzájemně komunikovat, předávat si zkušenosti a nové pohledy, které přispějí k našemu dalšímu rozvoji.

S láskou Lucka




IMAGE:



Něco pro začátek. :)


Představte si, že jedete hodně brzy ráno, ještě za šera, lesní cestou. Cesta je samý výmol a světla lítají ze strany na stranu, nahoru a dolu. Nos máte nalepený na předním skle, pusu otevřenou do kořán a v duchu si říkáte: "Sakra, kam jsem se to dostal?"

Na cestě, před vámi, najednou leží dítě. Má roztrhané šaty, je celé špinavé a ve vlasech má zacuchané jehličí.

Pokud chcete raději odjet, v pořádku, představte si, že odjíždíte.
Dál už nečtěte...




Pokud cítíte, že byste mu chtěli pomoct, představte si, jak vystupujete a běžíte k němu.

Dítě tiše vzlyká, ale nechce, abyste se na něj dívali, odvrací tvář. Ale i přesto se k vám přivine.

Snažíte se ho ptát, co se stalo, jak se tam dostal, jak se jmenuje, ale nereaguje, jen dál tiše pláče a pevněji se k vám přitiskne.

Tiše ho chvíli objímáte a lehce s ním pohupujete.

Cítíte jak jeho napětí ustupuje a křečovité sevření povoluje.
Začínáte ho tiše utěšovat.

Co byste mu řekli? Co si myslíte, že by to dítě, o kterém nevíte nic, mělo slyšet, aby se cítilo v bezpečí? Jak byste se k němu, na té lesní cestě, sedíc ve vlhkém jehličí, chovali? Co byste mu řekli, aby vám uvěřilo? Aby si bylo jisté, že vy jste ten, co by mu neublížil?

Všechno mu to řekněte.

Dítě přestává plakat, pevně se vás drží, dál ho utěšujete, objímáte a pohupujete, cítíte jeho vlasy ve své tváři, na ty vlásky ho políbíte.

To dítě se na vás podívá, podívá se vám do očí a usměje se, obejme vás kolem krku.

Podíváte se na sebe znovu a zjistíte, že to malé dítě znáte. Že jste to vy.

Znovu ho obejmete a vezmete ho s sebou do auta. Cítíte teplo a sucho. Pustíte si oblíbenou písničku a oba hlasitě zpíváte a vrtíte se do rytmu.

Odjíždíte, cesta už nehoupe, je rovná, bez výmolů.

Slunce vychází a vy mu jedete vstříc.

Jak jste utěšovali to dítě, když jste nevěděli, že jste to vy? Zopakujte si to znovu, pro sebe.


IMAGE: